Pan B. nastoupil na konci roku 2009 do tréninkové kavárny Dendrit Kafé. Po ukončení pracovní rehabilitace začal spolu s pracovníkem z Podporovaného zaměstnávání hledat práci na otevřeném trhu práce. Pan B. hledal především pracovní uplatnění jako vrátný nebo pracovník bezpečnostní služby, mezi oslovené firmy a firmy, kde absolvoval pracovní pohovory patřil například Toulcův Dvůr (pomocná pracovní síla), Obzor, BPT, Dannda. Společně s pracovníkem oslovil také supermarkety v blízkosti svého bydliště (doplňování zboží), ale také Makro, Pancéř či Rei. V průběhu rehabilitace se panu B. podařilo ze dne na den přestat kouřit (velkou motivací bylo ušetření financí), zredukovat své obavy z cestování MHD na minimum – v metru měl nervy, ztrácel stabilitu, musel chodit, ne jen tak stát na místě. Podobné pocity měl i ve velkém prostoru (například v obchodním domě). Jeho potíže byly v minulosti dokonce takové, že několik let nemohl vyjít ani před dům. Pomohlo mu lehce se někoho přidržet, což mu pomáhalo také v metru. Při cestování mu pomáhala kamarádka J. Trpěl také pískáním v uších. V současné době mu spíše vadí nástupiště, než samotná jízda metrem. Na nástupišti se cítí nejistý, připadá mu, že neumí udržet rovnováhu. V metru ho jeho zdravotní stav nutí dívat se neustále po lidech (zaměří se na jednoho a musí se stále dívat), což je pro něj nepříjemné, ale cestování mu již nečiní téměř žádné potíže.
Pan B. se musel také vyrovnat se smrtí matky, ale také se změnou bydliště. V současné době bydlí sám, ale je v každodenním kontaktu s tetou. V říjnu 2010 se podařilo najít práci pro pana B., kde pracuje dosud. S touto prací je spokojený (úklid, šatnář, CDV), nicméně se jedná o práci na dobu určitou a o neustálé prodlužování pracovní smlouvy. Nic nového v současné době hledat nechce.