Léková politika

Na základě medicíny založené na důkazech české i zahraniční doporučené postupy léčby schizofrenie uvádějí možnost použití dlouhodobě působících antipsychotik nejen u pacientů trpících opakovanými relapsy a problematickou adherencí, ale i u nemocných nacházejících se po první epizodě psychotické poruchy nebo u pacientů, kteří tento způsob léčby preferují. V současné době dochází k rozšíření spektra nabídky dlouhodobě působících atypických antipsychotik, a tím se zvýšila možnost jejich využití v běžné klinické praxi.

Tyto přípravky spojují v sobě výhody atypických antipsychotik a dlouhodobě působící formy a představují tak způsob zajištěné léčby nejen pro zcela nespolupracující pacienty, ale především pro částečně spolupracující nemocné, kteří mohou formálně spolupracovat s lékařem (tj. docházejí na návštěvy lékaře a vyzvedávají si předepsaná léčiva), ale přitom neužívají léčivé přípravky dle doporučení lékaře. Tato forma tzv. nonadherence je obecně v medicínské praxi pro lékaře obtížně zjistitelná a projevuje se v různých formách (od nedostatečné kompenzace psychického stavu a jeho kolísání, v konečném důsledku je příčinou relapsů psychotického onemocnění). Při použití dlouhodobě působících forem antipsychotik je tato skrytá nonadherence zcela eliminována.

Dle našeho názoru použití dlouhodobě působících přípravků prokázaným způsobem zajišťuje:

1) Prevenci relapsů psychotických onemocnění v důsledku skryté nonadherence
2) Snížení počtu a délky rehospitalizací

3) Snížení frekvence výskytu agresivního a suicidálního jednání nemocných osob

4) Absolutní využití léčebného potenciálu aplikované léčby

5) Podstatnou eliminaci významných finančních ztrát pacientem nevyužitých, ale zdravotními pojišťovnami uhrazených, léčivých přípravků

Je dlouhodobě známo, že z hlediska prognózy onemocnění je nejvhodnější zahájit účinnou léčbu co nejdříve po jejím propuknutí, a proto doporučujeme zahájit přípravu úpravy indikačního omezení těchto přípravků tak, aby bylo možné včasné zahájení léčby ve všech indikovaných případech.

Současný způsob úhrady dlouhodobě působících antipsychotik je spojený se zvýšenou administrativní a finanční zátěží psychiatrické ambulantní praxe ve srovnání s perorální léčbou a řadu lékařů tento systém odrazuje od plného využití léčebného potenciálu dlouhodobě působících antipsychotik.

V reálné praxi preferovaná skupina pacientů trpících schizofrenií, která je jen částečně adherentní k léčbě, zahrnuje převážně pacienty, kteří jsou schopni si v rámci standardní psychiatrické ambulantní péče vyzvednout recept na injekci, stejně tak, jak to činí s recepty vystavenými na perorální přípravky. Zásadní rozdílem je však možnost dokonalé kontroly lékaře nad aplikací léčiva. Pokud se pacient na plánovanou injekci nedostaví, má lékař okamžitou možnost zahájit kroky tzv. včasné intervence s možností odvrácení počínajícího relapsu se všemi negativními zdravotními a ekonomickými dopady, tak jak popisují četné zkušenosti ze zahraničí.

Vzhledem k tomu, že jsme dospěli k názoru, že při použití těchto léčebných prostředků došlo k významným změnám v oblasti významu terapeutické hodnoty pro výše uvedené skupiny pacientů, je ke zvážení i přehodnocení podmínek úhrady této skupiny léčivých přípravků.

za výbor PS ČLS JEP
doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D.